BUNKER ARCHEOLOGY

•

Žijeme ve svobodné společnosti. V samotném centru Evropy, kterou se lze svévolně a téměř bez omezení pohybovat.

Nicméně této svobodě předcházelo období, kdy jsme byli od okolního světa izolováni neprodyšnou hranicí, posetou desetitisícem válečných betonových bunkrů, které byly vystavěny před druhou světovou válkou. Během tohoto stavu ohrožení bylo tehdejší Československo nuceno připravit se k obraně proti agresi nacistického Německa.

Důvodem zastavení výstavby byly důsledky zrádné Mnichovské dohody, na základě které připadla pohraniční oblast Němcům. Tento aspekt ovlivnil nejen naši národní mentalitu, ale také samotnou krajinu.

Ta byla formálními hranicemi násilně roztržena na kusy.

Naštěstí tato bojová linie nebyla v historii nikdy aktivována. Nyní je tato ve své podstatě smrtící architektura v pohraničích oblastech stále přítomná. Tato monolitická mementa nadále přispívají k paraniocké náladě už tak problematických, vykořeněných sudet. Napětí mezi sousedními státy již dávno pominulo. Hranice jsou zcela průchozí a válečné ohrožení už nehrozí. Tendence současné Evropy směřují spíše ke srůstání, prolínaní
a vzájemnému přátelství. Naše generace má historické privilegium zcela otevřeného světa. Z dnešního hlediska působí v krajině tyto betonové bunkry přinejmenším absurdně.

Tento projekt se stává gestem, reagujícím na tuto skutečnost, kterou vnímali již pováleční američtí umělci land-artu.
Svobodu krajiny, jakožto nekonečný prostor, kde člověk a jeho činnost je v důsledku marnivá, oslavovali ve svých

land-artových projektech už američtí pováleční umělci jako například Walter De Maria a Michael Heizer. Pointou práce s krajinou jako takovou byla intervence jako je redukce nebo translokace přírodních úkazů.

Jedná se o deaktivaci a změnu kontextu válečného opevnění
minulého století ve vztahu ke krajině současnosti - negace.

Architektura smrti se tak stává architekturou míru, svobody a života.

WALTER DE MARIA, THE LINE, 1968

MAGDALENA JETELOVÁ, ATLANTIC WALL, 1994

MICHAEL HEIZER,DISPLACE AND REPLACED MASS, 1970

GORDON MATTA CLARK, CONICAL INTERSECT, 1975

Československá obranná linie byla jedním z nejdokonalejších pevnostních systémů v soudobé Evropě.

Výstavba intenzivně probíhala v letech 1936- 1938 a byla ukončena Mnichovskou dohodou o odstoupení pohraničních oblastí invazivním Němcům. Tato tzv. Benešova linie se skládala z těžkého i lehkého opevnění na základě geografických podmínek naší země.

Oblastí Jižní Moravy probíhala zdvojená linie bunkrů, která ochraňovala průnik skrze jihomoravskou nížinu.

Těžištěm této oblasti byly zejména pěchotní sruby těžkého opevnění.

Středem zájmu se stává okolí obce Šatov, kde se nacházejípěchotní sruby typu MJ-S3, které jsou oboustranně chráněnylehkým opevněním typu A-160. Svými azimuty vymezují oblastkřížové palby.

Hitlerova prohlídka československých bunkrů

Izolovaný pěchotní srub typu MJ-S3

Lehké vojenské opevnění typu A-160

Posláním je znovupropojení krajiny Moravy a Rakouska, která byla protnuta nepropustnou prostorovou linií střeleckýh úhlů určených ke křížové palbě. Principem se stává terénní řez, který je odvozen od prostorových azimutů střílen jednotlivých objektů. To znamená,že přímo v místě neodkladné smrti, vzniká krajinný útvar podobný promenádě.Svou výškovou gradací tak znemožňuje vizuální kontakt mezi bunkry. V nejvyšších bodech řezu také vznikají pomyslná přemostění zajišťující klidný průchod krajinou skrze bojovou linií. Také samotnou “absolutní” architekturou bunkrů, vycházející z pravěkých megalitů, probíhá řez kulovou plochou, která je zvolena pro co nejefektivnější absorpci světla. Řez zároveň válečný objekt zcela deaktivuje. Neprodyšnost a absolutní tma se proměňují v absolutní světlo.

Na počátku válečné výstavby stojí nenarušená, hospodářská krajina. V ní se během krátkého časového úseku objevují gigantické monolitické stavby, jejichž posláním je neviditelnost, obrana a smrt. Ambicí je odhalit celou, monumentální architekturu bunkrů, která je původně z velké části ukrytá pod povrchem - výkopem. Následuje odhalení a otevření vnitřní struktury řezem kulovou plochou. Tento akt poskytuje příležitost k počátku nového života a vniknutí samotné krajiny dovnitř.